Tereza Mandová
Jsem certifikovaná poradkyně pro výživu a suplementaci. Pomohu vám změnit přístup ve stravování a zdravě zhubnout.
Můj příběh aneb "Nežer, nebo budeš tlustá!"
Můj kolotoč s bojem s váhou se táhnul už od základní školy, kdy jsem se poprvé začala vymykat normální váze. Existovala jen jedna univerzální poučka, platná pro všechny a to NEŽER, NEBO BUDEŠ TLUSTÁ! Samozřejmě, že se vědělo, že udržet normální váhu znamená výdej=příjem, ale většina to brala tak, že sním rohlík a musím 20 min běhat, abych byla v rovnováze.
Ok, takže čím míň budu jíst, tím hubenější budu… a tím vlastně začal celý kolotoč.
V době, kdy jsem poprvé zhubla (střední škola) tím, že jsem vůbec nejedla (pro představu 1 banán, instantní polévka do hrníčku a energy drink). Ano, tenkrát jsem opravdu zhubla, ale ruku na srdce, kdo vydrží takhle jíst dlouhodobě? Takže ve chvíli, kdy jsem si dovolila dát brambory navíc, začala jsem opět přibírat. Přibírání se plížilo a plížilo tak potichounku, že jsem si nějak zapomněla všímat, že to už je mimo kontrolu úplně.
Co se dělá, když má člověk nadváhu? Logicky, začne cvičit, že? Takže jsem začala fanaticky cvičit pod vedením trenéra, který mi poprvé sestavil jídelníček, který jsem dodržovala tak striktně, že striktněji už to nešlo… Trvalo to skoro rok… ano, částečně jsem postavu zpevnila, ale nezhubla jsem vůbec nic. Teda maximálně se stalo, že jsem neustále platila za tréninky a úpravy jídelníčku…
Takže přišel další krok. Zázračné pilulky na hubnutí… nestalo se nic… jen jsem opět vyhodila pár tisícovek do koše.
Následovala další výživová poradkyně, která působila velmi mile. Říkala jsem si, fajn, není to nabouchaný chlap z posilovny, bude to dobrý, tohle už mi určitě pomůže… Dala mi plánek povolených potravin… Opět jsem fanaticky vše dodržovala, vážila jak zběsilá…
Co se stalo tentokrát… přibrala jsem 3 kila za 1 měsíc redukce… Takže jsem to vzdala. Opět.
Pak přišel kolega z práce, že má zaručenou dietu zvanou ketogenní. Že mám jíst max. 30g sacharidů za den a budu hubnout. Ano, opravdu jsem začala hubnout, ale ty stavy u toho se nedaly vydržet… Příšerné bolesti hlavy, únava, vlčí hlad… Zhubla jsem za 14 dní brutálního trápení 5 kilo… Jedla jsem v podstatě jen párky, protože byly v povolených potravinách a byla to jediná potravina, co měla chuť a nemusela se vařit… Takže po 14 dnech jsem tuto dietu ukončila a vrátila se k normálnímu režimu. Váha opět začala plíživě lézt nahoru. Po 2 měsících jsem si stoupla na váhu a zděsila jsem se, protože nejen, že zhubnutých 5 kilo bylo zpět, ale měla jsem navíc dalších 5 kilo. A fakt to nebylo věčným přežíráním…
V tu dobu už jsem se začala smiřovat s tím, že ne každý může být hubený a že to asi tak má být, že prostě asi mám být při těle a naučit se s tím žít. Už jsem nedržela žádné diety. Váha mi stále ale lítala jednou 88kg, potom opět 95kg, pak 82kg…. Pak přišlo těhotenství a s ním 18kg navíc, takže jsem opět byla na svém metráčku, ale tady jsem to vůbec neřešila, řekla jsem si, že to prostě odejde. Odešlo, cca rok po porodu jsem byla na své váze.
Konečně přišlo období, kdy jsem na prvním místě přestala řešit okolí, partnera, dítě, a začala vnímat sama sebe… Mám zvýšený cholesterol, to bych měla řešit… Takže jsem si zkusmo spočítala kolik vlastně jím aktuálně a kolik bych jíst měla. Zjistila jsem, že jím hluboko pod bazálním metabolismem. Nastavila jsem si tabulky, začala vážit a připravovat jídlo a jela jsem.
Jedla jsem 3x tolik, co doposud. Neuvěřitelné! Ani jsem to kolikrát nemohla sníst… na takové množství jídla jsem si ani ve snu nepomyslela. Začala jsem si osahávat, co je bílkovina, co sacharid, co tuk a jak to poskládat, abych se dopracovala k celku.
Tentokrát byl ale ten největší rozdíl v tom, že jsem neřešila váhu, ale zdraví. Řekla jsem si, že pokud by mi to pomohlo alespoň snížit cholesterol, budu spokojená.
Další stav zoufalství…
Následovala Talířková dieta, dělená strava, prášky na odvodnění, nejíst po 17 hodině, Paleo dieta a mnoho dalších „pomocníků“. Vždy jsem si byla jistá, že toto už musí pomoct, vždyť se přeci nepřejídám, tak není důvod, aby to nefungovalo.
Nikdy to nezafungovalo!
Na tehdejší váze 98 kg při 170 cm jsem propadla už těžké depresi… Upřímně říkám, že psychicky to bylo nejhorší období mého dosavadního života, neustálý pláč, panické ataky, strach jít do obchodu pro oblečení, že mi to zase nebude, bez přítele…
Kolegyně mi vyprávěla o liposukci, jak si nechala odsát břicho a je strašně spokojená… Začala jsem tedy hledat… Našla jsem… Šla na konzultaci a vyřkla své přání, nohy, ruce, boky a břicho…. Cena byla cca. 100 tis na 2 etapy… Peníze jsem na to neměla, ale vzhledem k mému zoufalství jsem to opět viděla jako jedinou možnou variantu, která mi pomůže. Takže jsem šla za rodiči, jestli by mi na to půjčili. Oni souhlasili! Předoperační vyšetření, dovolená v práci… Vše zařízeno. Můžeme jít na to.
Výsledek byl ohromující po zákroku jsem přes břicho přišla o 17 cm, což bylo pro mě do té doby nepředstavitelné… Začala jsem se cítit dobře, ne skvěle, ale dobře. Nutno říct, že na to množství tuku, co mi odsáli, jsem na váze měla jen 5 kilo méně, ale to mi nevadilo, hlavně, že vypadám líp…
Začalo to fungovat, hubla jsem postupně 0,5 – 1kg týdně bez stresu, bez výčitek a hlavně bez hladu. Ze svých stravovacích návyků jsem nevyřadila vůbec nic, jen jsem skládala jinak množství a poměry. I můj oblíbený cheeseburger s hranolkami tam občas zavítal 😁
Výsledek byl za 10 měsíců 25kg dole a nespočet centimetrů, takže jsem skončila na 68kg. Což pro mě byla váha, kterou jsem neměla pomalu ani na základce. Cholesterol v normálu!!! Energie na rozdávání, psychika někde úplně jinde a o sebevědomí ani mluvit nemusím.
Ukončila jsem hubnutí, nějakou dobu mi váha ještě malinko poklesla na 65kg, ale to už je váha stabilní bez větších výkyvů ( max. 1kg +-).
Svatý grál, nebo, pro mě určitě!
Strava mě chytla tolik, že jsem se snažila pořád dozvědět víc a víc informací. A kde jinde hledat lepší informace než u odborníků a ve školách.
Následovalo tedy studium poradce pro výživu a suplementaci, které jsem úspěšně dokončila. Dále se však v tomto oboru vzdělávám. Např. specifické nároky na stravu, jako jsou sportovci a výkonnostní sporty, děti, diabetici atd.
Nyní stojím na druhé straně, ale s naprostou empatií a pochopením, protože jsem si vše prošla na vlastní kůži.
Vím, že lidí s podobným příběhem je mraky, proto i kdybych měla pomoct jen jednomu z nich, vyplatilo se to!
